Odpověď na otázku Při materiálním pojetí moci zákonodárné (přijímání
zákonů) a moci soudní (rozhodování sporu mezi jednotlivci,
rozhodování o zločinech a trestech za ne) se nabízí definovat
moc výkonnou (exekutivu) jako zbytek celkových mocenských
atributů státu, který zůstane po odečtení atributů moci
zákonodárné a soudní (negativní materiální definice). Tím
se ovšem samotná podstata a povaha výkonné moci příliš
neosvětluje. Jeden z ideových původců teorie dělby moci,
J. Locke, naznačil už i definici pozitivní. Podle něj je
zákonodárná moc (legislativa) "nejvyšší moci. Ale protože
zákony, jež jsou dávány najednou a v krátké době, mají
stálou a trvalou platnost a potřebují nepřetržitého provádění
a dozoru, je tedy nutno, aby existovala stále nějaká moc,
jež by si hleděla provádění zákonů daných a zůstávajících v
platnosti. A tak se často stává, že zákonodárná a výkonná
moc jsou odděleny.y Vedle této moci výkonné, obsahující
provádění zákonů uvnitř společnosti a zahrnující i soudnictví,
rozlišoval Locke ještě moc federativní (především smlouvy s
osobami mimo stát), a kromě toho přiznával tomu, kdo má
výkonnou moc, ještě tzv. prerogativu, totiž moc "jednat
podle rozvahy pro veřejné dobro bez předpisů zákona a někdy
i proti němu", protože zákonodárná moc není neustále v
činnosti, je obvykle příliš početná a také příliš pomalá, aby
rychle vyřizovala věci naléhavě, a protože v zákonech nelze
počítat se všemi náhodami a nutnostmi, které se mohou
týkat občanů, ani dávat takové zákony, které nebudou škodit,
budou-li prováděny s neochvějnou přísnosti ve všech situacích
a vůči všem osobám. V koncepci trojdílnosti státních moci,
kterou později zavedl Ch. Montesquieu, se pak již rozlišuje
pouze moc zákonodárná, "výkonná moc státní" (chápána
patrně jako souhrn moci výkonné, federativní a prerogativy
ve smyslu Locka) a druhá moc výkonná, totiž "moc soudní".
I. Kant vedle moci zákonodárné a moci soudní, která v
konkrétních případech zjišťuje, co je právem, rozlišoval moc
výkonnou, která spravuje záležitosti podle zákona.
1/1 Autor v uvedeném úryvků tvrdí:
a) Podle materiálního pojetí moci definujeme moc výkonnou
jako zbytek mocenských atributů po odečtení pravomoci
přijímat zákony a pravomoci rozhodovat spory mezi jednotlivci,
rozhodovat o zločinech a trestech za ne.
b) Jeden z myslitelů, který se zabýval teorii dělby moci,
naznačil i definici pozitivní.
c) J. Locke i Ch. Montesquieu hovořili o trojdílnosti státních
moci.
d) Zákonodárná moc, chápeme-li ji materiálně, tvoří vedle
moci soudní a výkonné mocenské atributy státu.
1/2 Autor v uvedeném úryvků netvrdí:
a) Tzv. prerogativu Ch. Montesquieau chápe jako oprávnění
moci výkonné jednat na základě úvahy pro veřejné blaho
způsobem, který není upraven zákonem nebo jenž směřuje
proti zákonů.
b) J. Locke chápe výkonnou moc státní jako souhrn moci
výkonné, federativní a prerogativy.
c) I. Kant rovněž rozlišoval vedle moci výkonné, moc
zákonodárnou a soudní.
d) I. Locke dělil státní moc na více druhu než I.Kant.
2/1 Autor v uvedeném úryvků tvrdí:
a) Výkonná moc státní byla Ch. Montesquieuem vyjádřena
jako součet moci výkonné, federativní a tzv. prerogativy, jak
je vymezil J. Locke.
b) Za negativní považoval J. Locke na legislativě především
skutečnost, že je většinou nadmíru hojná, příliš pomalá, není
permanentně aktivní a není schopna se vypořádat se všemi
náhodami a nezbytnostmi, které se mohou týkat občanů.
c) J. Locke jako první provedl důsledně pozitivní vymezení
moci výkonné, existující vedle legislativy, moci federativní a
tzv. prerogativy.
d) J. Locka, Ch. Montesquieua a I. Kanta považujeme za
zakladatele teorie dělby moci.
2/2 Autor v uvedeném úryvků netvrdí:
a) Záporné materiální vymezení charakterizuje exekutivu jako
mocenské příznačné vlastnosti státu, které zbudou, pokud
odpočítáme atributy moci zákonodárné a soudní.
b) Moc soudní spočívá v rozhodování neshod mezi jednotlivými
občany, rozhodování o trestných činech a stanovení trestních
sankcí za jejich spáchání.
c) Potřebnost existence výkonné moci, která musí být oddělena
od moci soudní, odůvodňoval J. Locke především tím, že
zákony mají stálou a trvalou platnost a vyžadují permanentní
výkon a dozor.
d) Přijímání zákonů je podstatou moci zákonodárné (legislativy),
pojaté materiálně., najdete pouze u nás Právnická fakulta Univerzity Karlovy - Přijímačky (PfUK Přijímačky).